Byl to sen, v jehož splnění jsem dlouho ani nedoufala. A pak přišel jeden srpnový pátek. Odbavovala jsem u čaje nějaké to community, když najednou vidím po dlouhé době post ve Stories od Denise Fueca. Workshop párového focení. V Brně. Na začátku září. Poslední volné místo. Žádné hluboké přemýšlení. Tohle byla ta chvíle. Žádné překážky. A tak jsem jela.

Moje motivy byly dvojího typu. Zaprvé patřím mezi letité fanoušky Denisovy práce. Jeho fotky jsou plné nevyřčených příběhů. Nedokážete je slovy popsat, ale cítíte je. Párové fotografie vypadají, jakoby tam s danou dvojicí nikdo další nebyl. Jiskřivá atmosféra. Takřka posvátná intimita. Denis fotí umělecká díla. Taková, jaká jsem vždy toužila tvořit též.

Dále mě pochopitelně motivovala touha po zkušenostech, posun a navázání kontaktu s dalšími lidmi, kteří sdílí mou vášeň. Vidět Denisovy pod ruce, slyšet jeho rady, sledovat postupy a moct tak načerpat nesmírné množství inspirace mi nedalo jinak. Musela jsem jet.

Jedná se však o investici, která pro většinu lidí nepředstavuje zrovna týdenní kapesné, a tak mi připadá víc než na místě, abych se podělila o svou zkušenost a možná někomu pomohla při rozhodování.

Očekávání od workshopu a realita

Abych pravdu řekla, bylo to trochu jiné, než jsem očekávala, což se nakonec ukázalo jako přínos. Denis nepatří mezi ty fotografy, co žonglují s jedním objektivem za druhým, tisíckrát za focení kompletně přenastavují foťák a na workshopech k tomu pak nutí i své studenty. Což jsem na jednu stranu chtěla naučit, ale na druhou stranu se mi opravdu ulevilo, že to dělat nemusím, abych měla skvělé fotky. Protože mě to přenastavování a ladění nebaví. Chci na to sáhnout jen v momentě, kdy se mi zásadně změní světlo. Takže pokud si myslíte, že vás Denis zasvětí do čarování s nastavením, není ten typ. Nicméně vás zasvětí do své vlastní magie tkvící v jednoduchosti a absolutně si to zamilujete.

Kromě techniky tvorby jsem očekávala, že zjistím, jak komunikuje s modely. A to jsem rozhodně zjistila. Žádné vykecávání, správný úhel nehledá, ale vytváří. Fascinovalo mě, jak má vytrénované oko a dokáže si už na place v mžiku všimnout špatně rozložených vlasů, trčícího pramínku, milimetru čouhajícího štítku oblečení. Přesně ví, kam poslat pohledy modelů a neustále na ně mluví. Když pracuje, celý prostor se naplní energií. Jakmile se vás ta vlna dotkne, nabije vás, inspiruje k vlastní tvorbě a zamilováváte se do focení znovu a znovu.

Se stejnou lehkostí pak instruuje i kurzanty. „Tři kroky dozadu, krok vpřed, teď to zkuste rozmazaně, mluvte na ně, povedlo se ti to? Ukaž? Tady je něco špatně v nastavení, jo, vidíš? Zkus to odtud…“ Jeho pracovní mód je neuvěřitelný a člověk se učí s každým jedním cvaknutím.

Při sledování postprodukce jsem opět žasla nad tou jednoduchostí. Žádné velké drama. Veškeré kouzla se dějí jen s barvami, světlem a stíny, žádné retušování, pokud nejde o zásadně rušivý element.

Když to shrnu: Dostala jsem vše, co jsem potřebovala, a rozhodně jsem díky tomu udělala pár mílových kroků kupředu. Zároveň jsem získala při focení mnohem větší sebedůvěru.

Organizace

Nezanedbatelnou položkou workshopu je organizace. To, jak workshop sestavíte, hraje stejně důležitou roli jako vědomosti, jež předáte. Věřte mi, pár copywriterských workshopů jsem dělala a… No, člověk se to musí chvíli učit, než se to naučí. Ale Nikon s Denisem jsou skvělá dvojka, takže si rozhodně nemůžu stěžovat. Na nic. Na začátku nás Denis zasvětil do svého mindsetu a přístupu k fotografování. Dal první tipy, jak fotit páry, přičemž seznam doporučení v průběhu dál rozšiřoval.

Poté jsme se vrhli na focení prvního páru, k čemuž jsem dostala možnost si půjčit objektivy, o nichž už dlouho uvažuju a díky této možnosti jsem se konečně pro jeden rozhodla. Slečna z Nikonu nám objednala kafe, o přestávce jsme vyrazili na jedno společné, společně se naobědvali (tady jediná výtka – osobně bych předem zjistila, jestli nemají účastníci nějaká omezení, protože se svou bezlepkářskou dietou jsem si mohla s čistým svědomím dovolit jen pana cottu, s míň čistým svědomím pečené brambory kontaminované kořením).

Po pauze nastal čas na další pár. Líbilo se mi, že každý pár vyzařoval úplně jinou energii. V obou případech šlo o velmi krásné lidi, ale byli jako naprosté protipóly. Což mi přišlo skvělé jak po tvůrčí stránce, kdy si uvědomíte, že nelze všechny lidi fotit stejně při totožném přístupu, ale zároveň se ve mně probudil vášnivý pozorovatel mezilidských vztahů. Obě dvojice vyzařovaly lásku, jedna dravější, divočejší, hravější, druhá něžnější, klidnější, možná o něco vážnější. Cítíte tu krásu? Jak se podoba štěstí, lásky a partnerské energie mění podle toho, jací jsou konkrétní lidé? Kdybyste zapomněli, nejpozději v tuhle chvíli si uvědomíte, že šablonky ani jediná správná řešení neexistují.

Po skončení focení jsme se vrhli na postprodukci, u níž jsme ještě diskutovali, ptali se Denise na doplňující otázky. Den to byl dlouhý, vyčerpávající, ale vlastně to uteklo neuvěřitelně rychle. Rozhodně jsem se nenudila a odcházela absolutně nadšená, takže organizaci hodnotím na výbornou.

Stojí to za ty peníze?

To byla mámina první otázka, když jsem s ní následujícího dne mluvila. Long story short: Ano, za každou korunu.

Získané vědomosti a schopnosti jsem záhy proměnila do praxe při zpracovávání focení s kamarádkou a výsledek je oproti předchozím fotkám naprosto nesrovnatelný. Chodí mi na fotky pochvaly, dokonce mi je pochválila jedna slečna, s níž se potkáváme na cvičení a do té doby jsme se jen zdravily. Má práce připadá zajímavá i ostříleným fotografům. Mohla bych si snad přát od nějakého kurzu víc než tohle?

Rozhodně to nebyl můj poslední workshop s Denisem. Už si šetřím na další a nesmírně se těším, až na něj vyrazím.