Povídání o zlém mafiánovi a ledově klidném generálovi, které jsem neplánovala.

„Nech si to pro sebe. Ve slušné společnosti se o politických názorech nediskutuje.“

„Nic nezměníš, tak proč tím marnit čas?“

„Neprožívej to tolik.“

Nemůžu.

Sedím v kavárně a píšu článek, jenž jsem nikdy ani psát nechtěla. Můj blog, ostrov v moři internetu, měl nejprve mapovat mé cestování po světě, později sloužit jako kronika mého všedního života a dnes sbírka myšlenek. Vždy jsem se však snažila jej držet dál od politického pekla. Poprvé jsem trochu ujela na podzim.

Dnes ovšem ujedu mnohem víc. Nejde o jen o ventil.

Jde o snahu něco skutečně změnit.

Politika mě zajímá zhruba od třetí třídy. Respektive od útoku na WTC 11. září 2001. Poměrně netradiční zájem pro dítě, já vím, ale i kdyby mi to do života dalo jen schopnost pochopení humoru Miroslava Šimka a Politického harašení, stálo to za to. Mně to ovšem dalo mnohem víc. Až do poslední chvíle jsem zvažovala, že půjdu studovat na Masarykovu univerzitu kombinaci žurnalistiky a politologie. Nakonec jsem šla studovat jazyk propojený s ekonomkou. Když jsem před více než 10 lety vkročila na první přednášku ekonomie a následně se hodinu ze všech sil snažila držet krok s vyučujícím, netipla bych si, jak cenné informace pro svou budoucnost právě získávám. O to méně, když jsem na zkoušce měla takové okno, že jsem nedokázala definovat nezaměstnanost. Nenapadlo by mě to ani v roce 2016, když jsem opouštěla učebnu s úlevou a vědomím, že mám titul. A dnes jsou to právě znalosti ekonomického prostředí a morální přesvědčení, co mi zásadně ovlivňuje politické názory potažmo volby.

Dnes využiji svého vědění a povyprávím příběh o tom, jak jsme se do toho dostali, komu můžeme poděkovat, proč má současná vláda mou plnou podporu, ale hlavně vám to vše odvykládám naprosto prostě. Tak, jak jsem to vysvětlovala své mámě nebo babičce, které jsou principy tržního hospodářství celkem nepolíbené.

Nacházíme se v nepříjemné době. Válka, rozjíždějící se ekonomická krize, inflace kolem 16 %. Naprosto chápu to zoufalství řady lidí, kteří žijí z výplaty k výplatě. Ale něco vám prozradím:

Za to, že tak zásadně překračujeme evropský inflační průměr cca 10 % může Babiš potažmo jeho vláda.

Proč?

Vraťme se do období pandemi. Krátce před ní se zbláznil realitní trh, hospodářství se dařilo. Následně se ekonomika téměř zastavila a lidé moc neutráceli. Neměli totiž kde. Navíc se obávali zítřka, nikdo netušil, jak se nákaza vyvine. Vláda tehdy přišla s několika balíky „pomoci“, následně rozhazovala bonusové pětitisícovky důchodcům.

Co se pak stalo: Lidé měli hodně peněz, takže začali ve velkém nakupovat. Balíky pomoci a pětitisícovky vyprázdnily státní kasu. A prodejci začali zdražovat. Jednak proto, že si to mohli dovolit, protože lidé byli ochotní platit, druhak proto, že nechtěli mít hned prázdné sklady. Trochu odborněji řečeno: Poptávka výrazně převyšovala nabídku a ceny rostly. V tomto bodě měly nastat dvě věci – razantní krátkodobé navýšení úrokových sazeb a škrty. To se nestalo. Babišova vláda pustila ze státní kasy další pětitisícovky, k čemuž došlo těsně před parlamentními volbami 2021. Občanům tím však jen dál uškodila. Lidé měli zase peníze, které mohli utratit, ceny se dál zvyšovaly, ale co víc!

Několik pitomců dlouhodobě spekulovalo na trhu s energiemi, až jim to nevyšlo. Padla Bohemia Energy. To pro mnohé znamenalo náhlé navýšení záloh. Pro některé šlo o likvidační částky. Netýkalo se to jen domácností, nýbrž i řady podniků. Ty musely tudíž znovu zdražit, aby vůbec vyšli.

Přesně tady se pořádně roztočil ten inflační kolotoč, který nám po celý rok 2022 nedává spát. Nikoliv s nástupem Fialovy vlády, nýbrž s odchodem té Babišovy.

Inflace však na konci roku 2021 ještě nebyla tak tragická. Ekonomové sice neměli nejsvětlejší vyhlídky, ale ani v nejmenším nepočítali s další zásadní událostí, která nakopla inflaci v celé Evropě: Ráno 24. února 2022 zahájilo Rusko invazi na Ukrajinu.

Samotný válečný konflikt na kontinentě zahýbal s trhem. Znejistil investory, vyvolal strach obyvatel a samozřejmě současně vyvolal další inflaci, protože Evropa si vypěstovala nezdravou plynovou závislost na Rusku. A Vladimir Putin na to dost spoléhal, vyhrožoval uzavřením kohoutků s vidinou, že se Evropané leknou. Nelekli, začali sbírat plyn jinde a naplnily zásobníky z jiných zdrojů. Sice trochu dražších, ale spohlivějších a různorodějších. Což je zásadní, protože spoléhat se v jakémkoliv směru na jediného dodavatele je vždy nebezpečné. Dobrá práce Fialovy vlády a jejích vyjednávacích schopností. Ceny plynu však letěly raketově vzhůru, obletěly Měsíc, vyvolaly paniku, ale jak už dnes vidíme, pomalu si to míří zase zpátky k Zemi.

Nicméně inflace vlivem těchto faktorů dál rostla a jsme tam, kde jsme.

To je celkem srozumitelné, což?

Abych ještě trochu víc přiblížila roli Fialovy vlády, dovolím si metaforu se špetkou černého humoru. Představte si Babišovu vládu jako zdrogovaného gamblera, který má dítě. Gambler rozhazuje jak střelený, zadluží se po konečky chlupů na palcích u nohy a jednou se tak sjede, že umře. Fialova vláda je jeho dítě – dědic, kterému nespadne do klína nic než dluhy. Obyčejný občan se může zříct veškerého dědictví a nemusí řešit díky tomu ani dluhy svého nezdařeného rodiče. Vláda tuto možnost ale nemá. Nemůže říct: „Ty dluhy jsme nenadělali my, ale oni, takže se zříkáme i dluhů i Strakovky a budeme se scházet jinde.“ Nastupující vláda musí převzít stát kompletně. Včetně astronomického dluhu.

Babišova vláda při svém nástupu nezdědila spálenou zem, jakou po sobě zanechala. Věčně hanobený Kalousek dělal škrty a škrtil státní kasu v době krize, jak to šlo. A bylo to správně, protože do ní neudělal díru a nezanechal tak po sobě spálenou zem. Bez jeho počínání by nás ekonomická krize v roce 2009 bolela násobně víc. Když se tedy v období ekonomického rozkvětu a mezinárodní stability dostal Babiš k moci (nejprve jako ministr financí, později jako premiér), měl s čím pracovat, pokladna nezela prázdnotou a dírou do nitra Země. První skutečná zkouška přišla až s pandemií, kterou po ekonomické stránce, jak jsme si již vysvětlili výše, nezvládla. Restrikce v rámci pohybu a nejrůznější nařízení ve snaze zabránit šíření v první vlně nechci komentovat. Byla to bezprecedentní situace a podle mě nikdo moc nevěděl, co dělá. Až na zkušené Asiaty. Průšvih byl způsob komunikace a nezodpovědné uvolnění v létě 2020, což se nám vrátilo jako bumerang hned na podzim, ale to je jiná píseň.

V každém případě dostala Fialova vláda do správy zemi v jednom z nejhorších možných období. Těsně před rozjezdem ekonomické krize, s prázdnou kasou, rozdělenou společností a válkou o ulici dál. S tím, co může, odvádí velice dobrou práci. Ne perfektní, ale rozhodně úctyhodnou.

Jak to souvisí s prezidentskou volbou, když PREZIDENT NEMÁ VLIV NA EKONOMICKÝ CHOD ZEMĚ?

V prvé řadě to souvisí s lhaním Andreje Babiše a jeho neochotou přijmout zodpovědnost. Dále ale také s podivným názorem, že by se neměly dál zvedat úrokové sazby, o nichž rozhoduje vedení ČNB jmenované právě PREZIDENTEM.

Člověk by očekával, že někdo, kdo neustále poukazuje na své zkušenosti z businessu, bude vědět, odkud vítr vane a že právě jednorázové krátkodobé zvýšení úrokových sazeb situaci zásadně prospěje. Čili lidé přestanou tolik nakupovat, prodejcům klesnou tržby, výrobcům zůstane zboží déle na skladě a ceny se začnou snižovat. V odborných kruzích by vám řekli, že vznikne převis nabídky nad poptávkou.

Pan Babiš opět říká jen to, co chtějí ekonomicky méně zdatní občané slyšet: „Rozdám vám peníze a zastavím vládu!“

Ale už jim neřekne, že to jako prezident nemůže (teda osobně vlastně ani nevím, co míní tím zastavením vlády) a že na rozdávání peněz z této role nemá vliv. Už jim neřekne, že jim rozdával peníze, ač moc dobře věděl, že to povede k vyšším daním a snížení životní úrovně bez ohledu na to, kdo bude právě ve Strakovce sedět. Měl 8 let na to, aby se o lidi staral, tak proč to nedělal? Proč předhodil Česko nejvyšší inflaci v historii? Proč se teď vymlouvá na Fialu?

Zároveň straší generálem a jeho smyšlenými ambicemi zatáhnout Česko do války. PREZIDENT sám VÁLEČNÝ STAV NEVYHLAŠUJE, na to potřebuje 101 poslanců a 41 senátorů. Ani ti válku nechtějí. Navíc věřte, že voják do války nechce. Znám muže, kteří válku zažili. Nevrátili se stejní. Něco v nich se navždy zlomilo. Vojáci jsou ochotní svou vlast či svého spojence bránit, pokud je někdo napadne, ale nechtějí nikdy válku u sebe doma.

Kdybyste byli hasiči, chtěli byste snad, aby vám někdo zapálil dům? Kdybyste byli lékaři, chtěli byste snad, abyste onemocněli vy nebo vaši blízcí?

Nechci za prezidenta Andreje Babiše. Symbol populismu, lží, výsměchu právu, lačnosti po moci a pošlapávání demokracie.

Nechci vysílat do světa zprávu, že tohle jsme my. Že my, Češi, tolerujeme mafiána ve svém čele. Není dokonalého politika. Není dokonalého člověka. Ke generálu Pavlovi jsem měla spoustu výhrad a stále mám. Do okamžiku vložení lístku do obálky jsem si nebyla jistá, zda mu svůj hlas v prvním kole dám. Ale oceňuji, že se ke své minulosti postavil čelem. Že je ochoten své kritiky vyslechnout a promluvit si o té době. Jeho verze se neliší podle toho, jak se mu právě hodí. Svou stranu barikády dal jasně najevo svou službou pro NATO. Aliance by si nepustila na tak vysoký post někoho, o kom by měla jen za nehet pochybností.

Jde o respektovanou osobnost na mezinárodním poli. Generál se netváří, že je všemocný a všeznalý bůh. Ochotně naslouchá expertům. Jedná s klidem a rozvahou. Navzdory svým výhradám je on tím mužem, kterého chci v čele této země vidět a kterému věřím.