Milujete německou new adult? Pak vám jistě neunikla další autorka na scéně Sarah Sprinz se svou sérií Co když… Na českých pultech debutovala titulem Co když se utopíme, který později následoval Co když zůstaneme. Stojí za přečtení?

• 

• 

Co když se utopíme (75 %)

Na prvních 150 stránkách jsem bojovala. Nedokázala jsem se začíst. Kniha působila jako rukopis, který ještě neprošel krutým zásahem editora – místy překombinovaný, nedotažený, tvořený nevypsanou rukou, neučesaný. Pak se to zlepšilo. Děj se stal plynulejším, přirozenějším a zcela evidentně autorka čerpala z vlastních zkušeností. Styl působil výrazně sebevědoměji. V závěru však autorka opět propadla chaosu. Výkon nápadně připomínal nadějného školáka, jemuž zbývá posledních 5 minut na dopsání slohovky, než bude muset výtvor odevzdat.

Přes výše popsané nedostatky však musím konstatovat, že se mi kniha líbila. Úplně mi tedy neseděly reakce hlavních postav, zauzlení a rozuzlení mi připadaly iracionální, ale stejně jsem si četbu užila. Dokázala mě zdržovat od práce, nutila mě probouzet se trochu dřív, utkvívala mi v hlavě, přec jsem právě nečetla. Kdybych měla někomu dávat doporučení, pravděpodobně by nebyla mou první volbou, ale na seznamu by se jistě objevila.

Co když zůstaneme (87 %)

Mé dojmy z druhého dílu byly velmi podobné těm předešlým, jen o něco lepší. Co tedy bylo navíc? Autorka se opravdu mírně posunula. Stále jsem vnímala jistou iracionalitu zvratů, ale nenaplnily se mé obavy, že autorka nezvládne psát mimo své osobní zkušenosti. Zároveň se jí podařilo vložit do děje jistou zprávu mladší generaci. A ten konec se zase plácal jako velryba na suchu.

Nicméně věřím, že jde Sarah správným směrem, má potenciál a nesmírně ráda si přečtu i její další počiny. Potřebuje jen zpomalit a naučit se přemýšlet jako nezasvěcený čtenář, který nezná motivy a důvody skryté s hlavě autora. Pak bude rozhodně výborná.