BLOGMAS #4: Jak si mě ve Vídni fotili japonští turisté

Když jsem ještě chodila na střední, každý rok se organizoval zájezd do Vídně na vánoční trhy. Sama jsem se této kratochvíle několikrát zúčastnila a vždy to bylo něco překrásného. Přestože jsem už trasu znala pomalu zpaměti, pokaždé jsem se těšila jako malé dítě. Na atmosféru, na opojení z pobytu v zahraničí, na opakování věty: Ein Weihnachtspunsch, bitte.

Hned první rok jsem ovšem právě tuto německou formulku zopakovala asi až mockrát. Teď budu vypadat jako věčná násoska, přestože jsem ve skutečnosti celoživotně téměř abstinentem, jenže ono se to vždycky tak sejde, že takřka z každého mého alkoholového doušku vzejde zábavná story. Jako tenkrát s punčem. Plnoletá jsem rozhodně ještě nebyla a nechala jsem se ukecat kamarádkami, ať ochutnám alkoholický punč, protože věk stejně nikdo nekontroloval. Po prvním hrnku jsem necítila nic. Po druhém mě přestávaly studit nožičky. Po třetím jsem se hihňala. Hodně.

Stály jsme v partě holek kolem jednoho stolu, výborně se bavili a dle zúčastněných jsem se prý při posledním doušku dokonce olízla. Naše veselí patrně zaujalo kolemjdoucí japonské turisty. Chvíli na nás koukali, smáli se a najednou si nás začali fotit. Prostě jen tak! Dokonce mám pocit, že nás nakonec poprosili i o společné fotky.

Dobře, uznávám, že takhle převyprávěné to nezní dostatečně zábavně, ale když se budete trochu snažit a představíte si drobné rozjařené Japonky, jak je znáte z ulic turistických destinací, které si nás fotí se stejnou náruživostí, s jakou si fotí orloj na Staroměstském náměstí, koutky vám přeci jen musí trochu zacukat.

Zpětně mě zkušenost okouzluje. Připadá mi úžasné, s jakou spontánností k nám přistoupily. Jejich nevtíravá přátelskost. Myslím, že česká mentalita je nastavená jinak. Většina z nás by asi měla strach jen tak někoho v zahraničí oslovit, protože nám připadá něčím zajímavý a chceme si tento okamžik s ním zvěčnit. Ale při té spoustě nebezpečí, která nám v současné době hrozí, se nelze asi divit. Natož když si chce někdo cizí fotit prakticky ještě děti.

Nicméně jsem si slíbila, že až zase vyjedeme do zahraničí, zkusím to. Seberu odvahu a zkusím s dovolením jak vyfotit několik zajímavých cizích lidí, tak se vyfotit s nimi. Ostatně nikdy nevíte, kdy si takovým malým prolomením ledů najdete v zahraničí nové přátele.

Máte nějaké zábavné historky s cizinci? Napište mi je do komentářů!