PŘI RANNÍM ŠÁLKU #16: Jak se staví sen na tekoucím písku (část I.)

Padlo rozhodnutí. V Jeseníkách začal podzim. A já už jsem stihla otestovat krnovskou nemocnici. Naštěstí se zdá, že zbytečně. V týdnu jsme taky vyrazili na první bruntálské kafe. V nově zrekonstruované zámecké zahradě se otevřela kavárna. Ohlasy na ni se různí. Jedni si pochvalují, jiní ohrnují nos. Byli jsme zvědaví.

Přibližně jsem tušila, co nás čeká, dřív, než jsme se usadili. V podniku převládali rodinky a důchodci. Absence puberťáků naznačovala, že tady se do kafíčka nemaluje čili je nepřipravuje žádný barista. V nápojovém lístku chybělo latté i flat white a cappuccino stálo 43 Kč. Zrna tudíž sypou nejspíš z pytle od nějaké klasické cukrárenské značky, od níž si zapůjčili i kávovar. Obsluha nepůsobila nepříjemně, ale jiskra milovníků kávy jí chyběla. Nesekla jsem se ani o píď. Přistálo nám na stole kafe, jemuž přezdívám kafe na jedno tlačítko.

Přestože káva nesetřásla nálepku cukrárenského nápoje, pořád jej považuji za nejlepší kafe ve městě. Aspoň zatím. Dalo se vypít, aniž bychom se museli zradit vlastní přesvědčení i chuťové buňky, prostředí se nám moc líbilo a až skončí dešťový maraton, nejspíš se do zámecké zahrady ochotně vrátíme nastartovat další den.

Co se týče našeho budování obydlí, tak obývák už začíná získávat obrysy. S několika dramatickými výkřiky a mým minimálním přispěním. Je úžasné, o kolik prostornějším se stal, jakmile se vyhodil starý gauč. Partner se do zabydlování pustil hned v pátek po mém očkování a mě zahání jako otravnou mouchu do ložnice. Nejdřív kvůli mé naočkované ruce, pak prý proto, že jsou ty věci těžké. Reálně jsem se tedy dostala jen k plnění polic v kuchyni během nedělního odpoledne, dokud mě paže zase nerozbolela, a k přidržování sedačky, zatímco jí muž přimontovával nožičky. Tohle byla ta dramatická část. Mám však takové tušení, že budu mít ještě spoustu času si vše vynahradit, až začneme skládat pracovnu, novou stěnu v obýváku, malovat, třídit staré vybavení a při vší té spoustě srand, co nás ještě čekají.

Celkem nečekaně jsem odložila beletrii a vrátila se ke čtení 12 pravidel pro život. Tedy zatím jen na hodinu předevčírem večer, když jsem nebyla odpálená prací, ale zasmála jsem se hned u předmluvy. Jakmile ji dočtu, sepíšu vám recenzi. Také dnes konečně nastal ten den, kdy se vracím ke studiu i cvičení jógy. Už mám totiž kde cvičit a moc se na to těším. Do měsíce budu mít záda zase v kondici teenagera!