Vypít jedno kafe a objednat si druhé nebo něco dalšího. Pro Čechy naprostou samozřejmostí. Nikoliv však na Mallorce.

Neschopný personál?

Když jsme začali chodit do místních kaváren pracovat, nejprve jsem si myslela, že na nějaké obsluhování jednoduše kašlou. Zaznamenají vás po příchodu. Jakmile dolistujete nabídkou, přiskočí, přijmou objednávku. Za chvíli vám donesou vybraný nápoj. Pak si vás ale už nevšímají, dokud nejdete zaplatit.

Scénář se tak nápadně věrně opakoval v jedné kavárně za druhou, až mě to přimělo víc koukat kolem sebe po hostech. A opravdu. Důvod, proč se vás třikrát za hodinu nikdo nezeptá, zda si nedáte něco dalšího, nebo vám zůstane dopitý šálek stát na stole klidně hodinu a půl, nijak nesouvisí s (ne)schopností obsluhy. Španělé to mají zkrátka jinak.

Jedno kafe a adios

Když jdete na kafe v Čechách, nikoho nepřekvapí, že se zdržíte déle. Na Mallorce se ovšem zákazníci točí jako na běžícím páse. Sama obsluha se dokonce nebojí přitlačit na pilu a když se podnik zaplní, přinese vám s prvním kafem rovnou i účtenku. Bez požádání. Nenápadně vás tak popichují, abyste dopili a šli zase o dům dál. Pokud se tedy sami neozvete, že chcete něco dalšího, dost možná zůstanete sedět neobslouženi až do zavíračky.

Nejedná se o žádnou hrubost. Španělé totiž obvykle chodí opravdu jen na tu jednu kávu. U té si rychle sdělí novinky, svou náruživostí zaplní celý podnik, až místy váháte, jestli si povídají o včerejší rodinné večeři, nebo jestli si navzájem vyhrožují bolestivou smrtí. Kdo ví, zatím jsem ráda, že si objednám un cafe con leche y tarta de queso. Nicméně místní se po poslední kapce zvednou, zaplatí, odchází.

Bojovka dne: Druhá objednávka

Pro dnešek jsem našla útočiště v Cafe del Sol, jedné z mála otevřených kaváren poblíž arenalského přístavu. Už dlouho jsem ji chtěla vyzkoušet, ale nakonec jsme vždy zaparkovali jinde. Jedná se o jedno z těch překvapivě hezkých příjemných míst. O gastro spotech až jindy, ale také tady se projevily španělské návyky.

Talířek od dortíku i hrnek s kávou mi sice odnesli, ovšem ani jednou žádného z číšníků nenapadlo se zeptat, zda chci něco dalšího. Vzhledem k faktu, že tady sedím už dvě hodiny s notebookem, skoro se divím. Na jejich místě bych se z takového laptopového potulného snažila vytřískat co nejvíc. Nakonec jsem si musela sama čapnout vrchního a požádat o Huga.

Pokud se tedy chystáte na kavárenskou turistiku na Mallorce, pamatujte:

• Pokud nevíte, jaké dělají kafe, vykašlete se na cappuccina i flat whity, chtějte zásadně cafe con leche. Je to často totéž, ale levnější.
• Zatoužíte-li po více než jednom nápoji, musíte si o něj říct.
• Na mnoha místech se stále ještě dá platit jen v hotovosti.
• Řada podniků v turistických oblastech nutí své číšníky doplácet z každé účtenky určitá procenta, takže jim aspoň nějaké dýško přijde vhod. Ačkoliv sami Španělé tipy prý moc nedávají.