Právě jsme se vznesli do vzduchu. V kokpitu tentokrát sedí kapitánka, first officer a někdo třetí. I přes přítomnou posilu nám málem nestačila dráha. Airbus A320 společnosti Lauda Motion ve směru Palma de Mallorca se vznesl až těsně před červenými světly upozořnujícími na končící runway. Vzestup byl prudký. Na letišti jsem se málem zhroutila únavou a dehydratací. Letíme domů.

Vzhůru k nebesům

Sleduji zmenšující se svět na zemi. Po několika minutách se z rozlehlých metropolí stávají jen zářiví pavouci, jež tu a tam zahlédnu mezi mraky. Pohled na měsíc téměř v úplňku mi bere dech. Tady v oblacích vypadá tak magicky!

Někde vepředu sedí pár s maličkou holčičkou. Kdyby před gatem neplakala, bývala bych ji považovala za panenku. Nemá víc než dva měsíce. Během vzletu zaplakala jen krátce. Stává se hrdinkou této cesty. Obdobně statečně letadlo nezvládaji ani větší děti.

Rozhodnu se vyzkoušet kávu na palubě. Freshly brewed coffee od Lavazzy. Ukaž se! V okamžiku mě nadchne důmyslně řešený kelimek. Namletá arabica uvnitř zalitá vodou se totiž filtruje až v okamžiku pití. Víčko má zabudovanou tkaninu, která propouští pouze tekutinu. Mmm, možná si kelímek nechám na pozdější použití.

Až nebudu v oblacích

Lehkou existenční krizi vyvolanou odjezdem a nekvalitním spánkem v uplynulých dvou dnech jsem si odbyla už ve vlaku. Zůstala jen nedočkavá radost z návratu na ostrov. Domů. Žaludek se mi přijemně svírá. Těším se, až si ráno cestou do fitka zasviním podrážku tenisek pískem (a budu se tvářit, že jsem tu písečnou spoušť v tělocvičně já rozhodně nezpůsobila). Až budu sledovat nadávajíci racky. Až bude tok mých myšlenek přerušovat v pravidelných intervalech vlnobití. Až budu v Arenalu.

Při pomyšlení na fitko a při pohledu na mého muffina na bříšku, kterého nyní mírně škrtí pás, mě začne tížit svědomí. Skoro dva měsíce jsem dřela, abych aspoň snesla pohled sama na sebe v zrcadle. Ne snad, že bych to dotáhla na bikini body, něco málo se však zmenšilo. Po Vánocích jsem se ovšem dostala zpět na začátek. Muffin i kulaťoučké tvářičky se vrátily do původních rozměrů. Tohle si odmakáš, děvenko…

Nic nelítá věčně

Myslím na smíšenost svých pocitů. Jen před několika dny jsem se cítila zcela smířená s budoucím návratem do vlasti. S faktem, že tohle dobrodružství podnikáme na dobu určitou. Na rok. Do jisté míry mi chybí i ta zatracená Praha. Rozhodně mi už dlouhodobě chybí Zlín. Postrádám přátele, které jsem ani nestihla oběhnout všechny. Ale líbí se mi, kým jsem na španělské půdě. Líbí se mi ten specifický stav duše, životní styl. Zbožňuju, jak ostrov změnil muže po mém boku. Na Mallorce jsem našla něco, co jinde není. Jak to mám zase opustit?

Tady a teď

Najednou letadlo ztrácí rychlost a propadá se. Nebudu lhát, na moment mě napadne, jestli je vše v pořádku. Připoutejte se. Zvedněte stolky. Uložte počítače do zavazadel. Ta zasuňte pod sedadlo. Míjíme Menorcu. Myšlenky na budoucnost nechávám tisíce stop nad zemí. Teď jsme tady. A je to jedna z nejkrásnějších věcí, co se mi v životě staly.

Přistáváme. Jsme doma.