Je to tak. STĚHUJEME SE NA MALLORCU! 1. října 2019. Měsíc a půl před odletem neumíme španělsky. Nemáme bydlení, práci, netušíme, jak naložíme s byrokracií. To mi připadá jako dostatečně dobrý důvod pro start nového blogu. Chcete projít touto strastiplnou cestou s námi? Vítejte na palubě!

Jak se to semlelo

Podle kalendáře končil únor. Seděli jsme na slavnostní večeři v Café Louvre na svíčkové a řešili, co dál. Běžela mi výpovědní lhůta v práci, přičemž se ve vzduchu vznášely nejrůznější lákavé nabídky. Kupodivu všechny mimo Prahu, která mi začínala lézt na nervy. Svými náklady na život, zdlouhavými přejezdy, všudypřítomnými zjevy. Zatoužila jsem vrátit se do Zlína, což pro mého Muže nepřipadalo v úvahu.

Seděli jsme nad večeří, když mi najednou pověděl: ‚‚Přemýšlím nad tím zahraničím. Chtěl bych si to splnit.‘‘ O životě mimo rodnou zemi Muž mluvil už mnohokrát. Přede mnou poprvé měsíc po tom, co jsme spolu začali randit. Tenkrát si mě chtěl odstěhovat do Barcelony a kdyby došlo na věc, šla bych. Přestože se mé sny ubíraly zcela jiným směrem.

Uplynul rok a téma se vrátilo jako bumerang. Byť se má situace diametrálně změnila, postoj vůči jeho velkému snu nikoliv. ‚‚Tak jo, kam se chceš odstěhovat?‘‘

Proč jsme si vybrali Mallorcu

Výběr země proběhl vcelku jednoduše. Nejprve jsme zvažovali Maltu (po naší červnové dovolené bychom od ní asi nakonec stejně upustili), poté Spojené království a nakonec Španělsko. Po zvážení aspektů jako počáteční životní náklady, brexit a touha po naprosté změně životního stylu jsme vybrali Španělsko. Zbývalo vyřešit konkrétní město.

V květnu 2018 jsme strávili dovolenou v Barceloně a na Mallorce. Obě místa jsme si zamilovali. Muž možná o něco více Barcelonu, já zase Mallorcu. Věděl, že nechci do dalšího velkoměsta, navíc na Mallorce máme kamarádku, která se hned nabídla, že nám pomůže s vyřizováním. Bylo rozhodnuto. Stěhujeme se na Mallorcu! O pár týdnů později jsem pustila byt, nastěhovala se k Muži ‚‚na zkoušku‘‘ a oznámila novinu rodince.

Unesl mě na Mallorcu v den narozenin

Možnost ujistit se ve správnosti rozhodnutí jsme dostali v květnu. V pondělí ráno jsem se probudila s předpokladem, že mě čeká nový týden v práci. Ten vzal záhy za své. Místo cesty do kanceláře mě totiž čekala cesta do Mnichova. Zeptala jsem se, jaké bude v Mnichově počasí kvůli oblečení. Německá metropole hlásila kvalitní lijáky. Odvětila jsem, že to nevadí, protože to bude určitě boží i tak.

‚‚Bude to boží,‘‘ zareagoval Muž zpoza mých zad, objal mě a vložil do rokou další obálku. Houby Mnichov. V Mnichově jsme totiž měli jen vyměnit auto za letadlo. Próxima parada: Palma de Mallorca! Příjemné teploty kolem 25°C, slunečno, moře. Samozřejmě, že to bylo boží! Ukažte mi holku, které by se nelíbilo, kdyby ji přítel v narozeninový den překvapil únosem na její nejoblíbenější místo na světě.

Odkud poletíme a co si vezmeme?

Zbývá přesně 47 dní. Ačkoliv nás několik týdnů lámalo Irsko a jeho kariérní příležitosti, nakonec jsme 7. srpna koupili letenky do Palmy. Hodně jsme řešili místo odletu. Zprvu jsme si pohrávali s Drážďany ještě v září. Autobusem bychom se tam dostali za dvě hodiny a letenky stály 35 EUR (Ryanair.com) na osobu. Dokonce i se zavazadly a náklady na cestu bychom z toho vyvázli pořád lépe než z Prahy.

Problém nastal s časem. Kdybychom jeli klasicky jen s batohy, jak je naším zvykem, hodina před zavřením gatu by stačila. Ovšem nás čeká odbavení velkých kufrů. V tomto případě se potřebujeme na letiště dostat 2 hodiny před odletem zcela nezbytně. Další roli hraje fakt, že nás na letištích moc rádi důkladně kontrolují na drogy a výbušniny. Zvláště v těch německy mluvících (O tom někdy příště). Takže jsme mohli jet buď ve 4 ráno, nebo v Německu přespat. Někde tady nás Drážďany odradily. Nakonec jsme našli letenky za nějakých 750 CZK z Prahy s odletem v odpoledních hodinách.

Co se týče velikosti majetku, který si vezmeme, uskromníme se, jak to jen půjde. K letence jsme si tedy přidali příručák navíc a dva velké kufry do 20 kg (poplatky Ryanair). Ony by stačily jen dva velké kufry, ale přeci jen si povezu léky na tři měsíce, což v mém případě zabere víc než polovinu batohu.

Nic neumíme, nic nevíme

Ač se snažím už víc jak měsíc učit španělsky, kloudnou větu byste ze mě nedostali. Muž umí sice do desíti napočítat, ovšem na diskuzi s majiteli bytů, úřady či zaměstnavateli to taky zatím není. Takže španělsky neumíme.

Situace s byty je na Mallorce kritická. Výše nájmů se vyšplhaly k podobným číslům jako tady v Praze a je jich nedostatek. Navíc Španělé zásadně nepřipouští pronajímání na dálku, vyžadují osobní prohlídky. Většina bytů v dobrých lokalitách se pohybuje kolem 1 000 EUR měsíčně, přičemž my bychom rádi našli jednorožce do 750 EUR klidně trochu dál od centra, zato s dobrým spojením.

Podařilo se mi sice navázat kontakt s údajným manželským párem, který chtěl pronajmout svůj byt za 600 EUR měsíčně včetně všeho, protože dlouhodobě pobývají v Itálii, ale něco na tom začalo zavánět podvodem. Komunikaci jsme proto ukončili. Byt tedy zatím odkládáme na září a na první dny si něco bookneme.

Další úskalí představují odvody. Z dostupných materiálů se nám nepodařilo vyčíst, jak skloubit živnost v Česku a zaměstnanecký poměr ve Španělsku. Taky si chci ponechat své české lékaře, tudíž zde potřebuji zůstat pojištěná. Easy, ne? Naštěstí by nám měly být schopné pomoct úřady tady v Čechách, takže uvidíme. Držte nám palce a očekávejte další díl našeho putování na Mallorcu.

Pac!