BUĎME HLASITĚJŠÍ NEŽ PRORUSKÁ PAKÁŽ

Mein lieber Algorithmus, tohle sdílím jen kvůli tobě… Svoboda a demokracie musí být slyšet, jenže ty tomu moc nepomáháš. 💔

Takže byť jsem mívala při večerech nápaditější program a víc než komentování politicky laděných příspěvků jsem se věnovala tvůrčí činnosti, teď sdílím, komentuju, lajkuju a nechávám si nadávat do genitálií, sudokopytníků, exkrementů a kdečeho dalšího, co těm rádoby vlastencům ještě zbylo ve slovníku, aniž by dokázali předložit jakákoliv reálná fakta jako protiargument.

Je to možná trochu boj s větrnými mlýny, ale co když ne? Co když existuje šance, že když nás bude dost, převálcujeme tu zvrácenou vlnu? 🤞

To jsou slova mého posledního příspěvku na Facebooku. Dokonale shrnují poslední týdny. Místy je mi úzko. Jindy se mi zvedá žaludek. Nebo ve mě čpí vztek. Jsem znechucená sobeckostí některých spoluobčanů. Zatímco jsem se celé léto sprchovala v chladné vodě a v přítmí, abych zbytečně nesvítila, oni se můžou kvůli 18 °C zbláznit. Mimo jiné. Jsou poháněni sobeckostí. Jistě, teď možná generalizuji, ale ti, kdo tvrdí, že současná vláda nekope za český tým, to jsou jen sobci a proruská pakáž.

Chápu strach. Rozumím, že se řada lidí obává o živobytí, ale buďme upřímní – ekonomická krize je přirozenou součástí tržního hospodářství a všichni jsme věděli, že přijde. Očekávala se už před dvěma lety, jenže jak se předpokládalo, že ji pandemie spustí, naopak ji možná oddálila. Babišovo rozhazování pseudopomoci (jež však v dlouhodobém důsledku nikomu nepomohla a ani nemohla pomoct) proděravělo státní kasu tak, že je v podstatě k podivu, že ještě nemáme daně na dvojnásobku, utrum se sociálními dávkami a že státní sektor nezačal ve velkém propouštět. Válka a energetická krize vše jen dorazila. A já jen den za dnem děkuji, že máme vládu, jakou máme. Problém je, že tato vláda nepořádá pět tiskovek denně a víc pracuje, což řada občanů po zkušenostech z minulých let vyhodnocuje tak, že vláda nic nedělá.

Avšak strach neopravňuje k podpoře ruských vrahů, okupantů a ohrožování svobody naší země. Vystoupením z NATO a EU bychom se stali snadným terčem. Učebnice dějepisu nás to vše učily. Nyní se ukazuje, kdo se z nich něco opravdu naučil a kdo jen slepě následuje to, co je mu pohodlnější. Přitom by jeden řekl, že bylo 20. století jedno memento za druhým. Když opomeneme nacisty a komunismus, nelze ignorovat rozvoj. Na jakou úroveň se dostaly země, jež přijaly po 2. světové válce Marshallův plán čili americkou pomoc, a jak se rozvíjely (nebo spíš nerozvíjely) země v područí SSSR? To, co dnes předvádí Putin na mezinárodním poli i vnitropoliticky, působí jako déja vu. A mně se nechce věřit, kolik českých bláznů se nechalo zblbnout ruskou propagandou.

Víte, 18 °C není doma dlouhodobě na kraťasy, ale my jsme v tom žili minulý rok denně. A to i v srpnu, protože se teplo z venku přes silné zdi do domu zkrátka nedostalo. Pila jsem čaje, nosila triko s dlouhým rukávem, mikinu, legíny s teplákama a když jsem seděla na gauči, přehodila jsem přes sebe navíc deku. Nebylo to pohodlné, ale jak vidno, dokonce i zimomřivec s nedůvěryhodnou imunitou jako já to zvládl. Pokud to mám podstoupit znovu ve jménu záchrany Ukrajiny a osvobození se od dodávek plynu zločineckého režimu, jdu do toho. Radši 5 let nepohodlí než nesvobodnou budoucnost.

Doporučuji si poslechnout epizodu Studia N z 14. 9.: Ruská novinářka: Dívám se z okna, jak padá impérium

A co můžeme dělat dál, my obyčejní lidé?

Kupodivu hodně:

  • Můžeme šetřit, aby vznikl přebytek energií a jejich ceny šly dolů. (Jak funguje naceňování elektřiny, popisuje Visegradský jezdec zde.)
  • Můžeme být slyšet. Křiklouni mají tolik pozornosti jen proto, že jako smyslů zbavení vykřikují.
  • Můžeme začít být aktivní a nenechávat volné pole působnosti ruským trollům. Můžeme podporovat vládu milým slovem, prostým emoji v komentáři (třeba srdíčko nebo potlesk), lajkováním a sdílením, aby dávaly algoritmy těmto příspěvkům větší prostor.
  • Můžeme diskutovat. Tohle je hodně náročné a nejspíš se seznámíte i s nadávkami, jaké jste dosud neznali, takže se musíte obrnit. Temné straně totiž rychle dochází argumenty, ale vulgarismy nikdy. Věřte mi, včera večer jsem byla pí*, kráva, analfabet neznalý Googlu či Wikipedie (Umíte si představit, jak bych mohla dělat svou práci bez Googlu nebo Wiki?) a pak jsem to přestala číst, protože jsme se v tématu diskuze poněkud bezpředmětně zasekli na mé osobě.
  • Můžeme se uskromnit. Zvykli jsme si hodně nakupovat a hodně utrácet za věci, které nedokážeme ani využít. Za věci, které nepotřebujeme. Zkuste si evidovat každou korunu, kterou utratíte, spolu s údajem, za co jste ji utratili. Budete asi překvapení sami ze sebe, kolik dokážete v případě potřeby ušetřit, když si odpustíte pár rtěnek, piv, čokolád nebo káv v kavárně.
  • Můžeme se přestat stresovat. Ano, budeme se teď mít hůř. Ale je to jen proto, abychom se co nejdřív měli zase líp. Takhle to zkrátka chodí. Život je jednou nahoru, podruhé dolů.

Můžeme jednat tak, aby se za nás potomci nestyděli a nevyčítali nám, že jsme měli za svobodu víc bojovat…