Ledaže by tam skutečně byl splněný sen. A ten můj tam fakt byl!

Tento článek měl už tři podoby. Psala jsem o stížnosti na nedostatek sofistikovaných nealkoholických nápojů. Na oslavách. Na pláži. V baru. Zkrátka všude tam, kde si chcete něco objednat, aniž by šlo o přeslazený nesmysl, kafe nebo vodu. Pak jsem psala o svých nenaplněných snech. O měsíci v Provence na venkovském sídle s levandulovým polem nedaleko moře.

Ale pak jsme šli domů z práce a já se rozhodla těsně před pořízením poslední chybějící fotky celý článek přepsat. Protože víno.

Dnešek je jedním z těch dnů. Ráno dorazí technik, aby zapojil internet. Zjistíte, že někdo z předchozích nájemníků nebo majitel sám neprozíravě uštípl přesně ten jeden kabel, který potřebujete. A tak jediné, co po technikovi zbylo, je výrazná kořeněná vůně (nejspíš ještě v noci budeme mít pocit, že klučina leží vedle nás), nefunkční krabičky a kartička s přístupovými údaji k nefungující wifi. Vyrazíte tedy do práce. Nechce se vám s notebookem ťapat celou cestu, tak si chcete kousek popojet. Ale nikde nenecházíte automaty na lístky. Pak nenacházíte automat s možností platby kartou (protože ve Zlíně takový neexistuje). V první trafice „lísky došly, nejsou“. Ve druhé se prodavačka tváří jako typický zaměstnanec v pondělí ráno. V trolejbusu je nejspíš sjezd tuberáků. Když konečně dorazíte na místo a pustíte se do práce, začnou se dít věci, které vás tu a tam dostávají do vývrtky.

A cestou domů? Vás prostě pose… Vám dorazí holubí pošta. Přímo na hlavu. Teda ne na moji, ale jakoby to moje byla.

Když jsem pak konečně seděla na balkoně, koukala na poslední dnešní paprsky slunce a s úlevou upíjela ze skleničky svého NEALKOHOLICKÉHO VÍNA, uvědomila jsem si, že nic z předepsaných řádků s tímhle splněným vinným snem spojovat nechci. Je totiž součástí něčeho mnohem důležitějšího.

Před půlrokem jsme si při závěrečné relaxaci na hodině jógy měli představit místo, kde se cítíme perfektně. Má mysl se z podložky v bruntálském studiu přesunula, jak jinak, na trávník u rektorátu zlínské univerzity. Představovala jsem si, jak sedím na dece, koukám na ruch města, popíjím sklenku vína (ideálně bez alkoholu, byť jsem netušila, kde bych ho vzala a jestli vůbec existuje), vedle mě leží zápisník s poznámkami ke knize a vše je v pořádku. Absolutně, bezpodmínečně. Představě jsem se zcela oddala. Zalila mě vlna radosti. Nejspíš právě tehdy jsem vyšlápla tou cestou, jež mě nakonec dovedla domů.

Dnes jsem sice neseděla na svém oblíbeném plácku, ale až na tento drobný detail se vyplnilo úplně vše. Město. Bydlení. Práce. Krásná oční linka, která se mi ani po celém dni nesmazala. NEALKOHOLICKÉ VÍNO.

To si ke mně našlo cestu zhruba ve stejnou dobu jako byt. Jednou jsem otevřela e-mail a tam nabídka od e-shopu Víno od Bodláků, že by mi poslali víno v určité hodnotě dle vlastního výběru výměnou za to, že se vám tady o nich zmíním, zrecenzuji víno a zhodnotím nákup. Nejdřív jsem začala automaticky psát odmítnutí. Vždyť jsem 99 % času abstinent a v tom 1 % lituju, že jsem si vůbec cucla. Dost těžko bych vám tady mohla autenticky vykládat o víně. Ale než jsem odpověď odeslala, přece jen jsem se na e-shop podívala, jestli nemají aspoň nějakou nealko specialitku. Tu bych ochutnala ráda.

Rozhodně jsem však nečekala, že vážně najdu sekci NEALKOHOLICKÝCH VÍN (naposledy to píšu kapitálkami, slibuji, mně to jen pořád připadá neskutečně skvělý). Ovšem žádné náhražky, co se tváří jako víno a chutnají jako džusík. Skutečné víno „jen“ zbavené alkoholu. O tom, jak to probíhá, se dočtete v tomto článku nebo v podcastu Vinocast.

Nealkoholické víno REVINE chutná jako víno, vypadá jako víno, je to víno, ale mohou jej pít řidiči, těhotné/kojící ženy i já. Tak jsem změnila postoj a zeptala se, zda se nabídka vztahuje i na tento sortiment. Klaplo to a víno necelý týden po objednání dorazilo.

První láhev červeného jsem si nalila k hlídání kocoura u našich. Oproti mým dosavadním zkušenostem s červenými víny byl REVINE mírnější. Výstižnější pojmenování mě nenapadá. Chyběla mu specifická koncovka, jež řadu lidí od červeného vína odrazuje, což mi maximálně vyhovovalo. Ve všech 5 skleničkách. Druhou láhev, tentokrát bílý REVINE, jsem otevřela právě dnes. To je už v podstatě šumivý Ryzlink. Miluju jeho kyselkavost. Růžové víno si nechávám na víkend s kamarádkou. Možná právě na ten plácek u své alma mater. Jsem si jistá, že bude skvělé.

Zároveň jsem si celkem jistá, že si tato nealko vína ráda výhledově objednám znovu. V naší rodině se celkově moc nepije, takže pokud zrovna nebudu zapíjet další krásný den ve svém moravském ráji, budeme jím zapíjet jubilea, úspěchy a to, že jsme jednoduše spolu.

Vínu od Bodláků děkuji za zážitek a splněný sen. 🙂