BODY POSITIVITY: Pozitivní přístup ke svému tělu, nebo jen alibismus?

Člověk už skoro nemůže otevřít šuplík, aby na něj nevyskočilo něco o body positivity. Ale opravdu nám bezvýhradná láska k sobě samým potažmo vlastnímu tělu prospívá?

Zkráceně: Ne. Když jsi obézní, jsi obézní. A nemocný. Když jsi podvyživený, jsi podvyživený. A nemocný. Na nemoci nic pozitivního ani krásného skutečně není. Nehledě na fakt, že bezvýhradnou láskou k „tělu jakýchkoliv tvarů a rozměrů“ si můžete ve finále zničit život nebo se o něj připravit.

Psychická pohoda, vyrovnanost a láskyplný přístup k péči o sebe považuji samozřejmě za důležitý. Pokud ovšem chcete vyjádřit sami sobě lásku, primárně se o sebe starejte. K tomu patří pohyb, přiměřená váha, vyvážená strava. Mnohdy také odstřihnutí se od toxických lidí či míst.

Než začnete bez výhrad milovat svou velikost (X)XL/XXS, zamyslete se, jestli vaše tělo funguje, jak má. Jestli ho náhodou nekrmíte blafy, nebo jej naopak neobíráte o důležité živiny. Možná se poraďte s odborníkem. Zhruba do třiceti, pokud nedosahujete extrémních mantinelů, tělo dokáže fungovat více méně v pohodě. S třicítkou vám začne i s úrokama vracet vše, co jste mu za ty dekády prováděli. Na preventivních odběrech se pak nestačíte divit.

Zeptejte se sami sebe: Cítím se takhle opravdu dobře? Cítím se zdravě? Líbí se mi to? Nebo mě jen přemáhá lenost se sebou něco dělat?

Tím něco dělat ovšem nemyslím objednat se na kliniku estetické medicíny, s níž spolupracuje vaše oblíbená influencerka. Jsem v podstatně odpůrce jakýchkoliv chirurgických zákroků, které nevedou ke zkvalitnění života. Čili silikonová poprsí, upravené nosy, napíchané rty nebo výplně pozadí považuji za naprosto zbytečný hazard. Myslím si, že jen velmi málo lidí potřebuje ryze estetický zákrok k tomu, aby byli „hezcí“. Krása totiž představuje něco nesmírně subjektivního a závisí na ní jen v prvním okamžiku. Jakmile se dáte s lidmi do řeči, nikdo moc neřeší, jestli splňujete momentálně stanovené (a rychle se měnící) ideály krásy. Byť se vám sociální sítě snaží celou politikou lajků namluvit něco jiného. Ona ta srdíčka totiž o kvalitě člověka nevypovídají vůbec nic. Jen to, že (si) umí (nechat) udělat hezkou fotku.

Něco dělat znamená, že si hlídáte jídelníček. Hýbete se. Pečujete o své fyzické i duševní zdraví. Vzděláváte se v těchto tématech, abyste pro sebe mohli dělat to nejlepší. Neignorujete varovné signály svého těla.

Zdravé přijetí těla pro mě znamená, že si neodmítáte obléct plavky a jít k vodě kvůli celulitidě. Že se nebojíte jít do fitka, protože všichni kolem jsou určitě hubenější a vysportovanější než vy. (Nejsou.) Že si úzkostlivě nehlídáte ofinu, aby držela pozici a neodkryla vaši jizvu na čele. Ano, to byl velmi osobní příměr.

Zároveň za správné následování myšlenky body positivity považuji absenci potřeby někoho kritizovat za drobnosti jako nedokonalá pleť, již zmiňovaná celulitida, řídké vlasy, větší nos, širší boky a podobně. Nikdo netvrdí, že se vám musí všichni na světě vysloveně líbit, ale označovat někoho za hnusného nebo nechutného kvůli takovým malichernostem? Ale no tak…

Proto mě celkem nadzvedl dnešní článek na Super o kritice, jež se snesla na Teddi Mellencamp po tom, co se objevila na červeném koberci v růžových minišatech, v nichž odkryla právě i svou celulitidu. O vhodnosti a vkusnosti šatů by se daly jistě vést polemiky, teď jde o tu celulitidu. Ale jakou! Nepředstavujte si žádné krátery jako na měsíci, ty nohy vypadaly absolutně normálně a věřím, že mnohé její vrstevnice-čtyřicátnice by za takové nohy zabíjely.

Pokud někoho pohoršuje, že lidské tělo ani pokožka nevypadají jako produkt továrny na plastové figuríny, měl by se dát rychle dohromady. Člověk je živý organismus stvořený přírodou. My máme mít póry, my potřebujeme určité množství podkožního tuku i pas širší než list papíru. Bez toho by tělo nemohlo fungovat. Vyžehlená pleť, trvalá absence celulitidy, dokonalá symetrie… To je jen nějaká představa umocněná možnostmi grafických programů a retušovacích aplikací. A byť mě práce s fotkami baví a taky si občas odstraním nějaký pupínek z tváře, když moc ruší, říkám si, jestli by se to nemělo zakázat. Jestli by retušovací štětce neměly sloužit jen k vylepšení kompozice, ale rozhodně ne k deformaci lidských těl či tváří.