Odkaz Mistra Karla

Bylo to prvního rána, co jsme se probudili na Mallorce. Zpráva o úmrtí legendy nejen české hudby opanovala média a přestože se nepovažuju za žádného velkého fanouška, od dětství jsem k umělci chovala hluboký respekt. Snad proto mi toho rána po tváři stekla slza. Pokud se nepletu, už tehdy se vědělo, že vzniká dokument o Gottově životě, ale ani v nejmenším jsem nečekala, že si ho někdy pustím.

Dnes se objevil na Netflixu a najednou jsem na něj koukala. Neuběhla ještě ani polovina a už tvůrkyně nabídla několik momentů, nad nimiž jsem se pozastavila. Například mi přišlo fascinující, že se Gott vlastně vůbec zpěvem živit nechtěl. Jen si jeho prostřednictvím vydělával na umělecké potřeby, aby se lépe připravil na druhý pokus přijímaček na UMPRUM. Jen si to představte. Nebyl to ani plán B, pouhá brigáda. Brigáda, jež nakonec byla tím, čím Karel Gott zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách. Stala se jeho životem, jeho definicí. Nevyzpytatelnost života je okouzlující. Bez píle, pokory a vášně by se však samo nic nestalo.

Poměrně silný moment nastal i při záběru, kdy zpěvákovi lékař říká: „Člověk musí přijmout to, že nemá svůj život ve svých vlastních rukou, ať dělá, co dělá.“ Ve smyslu konečnosti. Věta se mi zaryla hluboko pod kůži. Zatím nedokážu přesně popsat, co se mnou tato věta vyvolává. Ale je to silné.

Obdobně silnou myšlenkou je film i zakončený: „Já bych řekl, že to nejsou náhody. Štěstí to je. Ale to štěstí někdo vyšle. A to může bejt jen jeden den. A to nesmíte propásnout.“ Ráda bych si prohlášení zapamatovala, aby mě udržovalo s očima dokořán. Nikdy nevíte, za kterým rohem čeká životní příležitost.

Upřímně jsem díla v tuto chvíli neuvěřitelně plná. Brečela jsem. Zároveň cítím, jak se ve mně násobí respekt ke Karlu Gottovi. K jeho grácii. Síle. Vůli. Ani ve chvíli, kdy se loučil se životem, nic nevzdával. Užíval si každý okamžik. Nesmírně mě svým životním postojem inspiruje. Smekám.

Na druhou stranu nutno připustit, že je umělec v dokumentu vykreslený až příliš idylicky. Osobně bych uvítala surovější pojetí jeho mládí. Gott nebyl anděl a je veřejným tajemstvím, že napáchal dlouhou řadu chyb. Reflexi těchto okamžiků postrádám. Taky mi připadá zajímavé, že byť valná většina snímku natáčí zpěváka v obklopení rodiny, po jeho skončení vlastně nedokážu pořádně říct, jaké vztahy přesně panují. Na druhou stranu lze ocenit schopnost tvůrkyně nenarušit umělcovo soukromí. Záleží tedy na úhlu pohledu.

Viděli jste Karla? Co na něj říkáte?