BLOGMAS #23: Nejkrásnější předvánoční nadělení

Letos máme Vánoce poněkud hektické. Přesto jsme si našli jeden den, který jsme se rozhodli strávit s našima. Dýchlo na mě štěstí. Spousta štěstí. I smíchu.

Veselí začalo již včera. Když máma navrhla, že zajdeme na pizzu. Ve skutečnosti proto, aby nemusela vařit, ale oficiální záminkou se staly oslavy na počest mých sourozenců. Na zprávu jsem jí odpověděla: Myslíš na tu pizzu, která je převážně z pšeničné mouky čili z lepku? Jako můžeme, ale asi se budu radši jen koukat. Později jsem si ještě přisadila, že jestli nás chce na něco pozvat jen na oko, můžeme zkusit navíc degustaci vodky, diskotéku a párty až do rána. Naštěstí už si zvykla na můj humor. Vtípečky přešla bez komentáře a pravila, že zjistí, jestli dělají i bezlepkovou. Dělali.

Sešli jsme se před domem, odkud jsme se vydali procházkou do centra města do pizzerie, kam jsme chodily s mámou už v dobách, kdy jsme žily samy dvě. Od těch časů se příliš nezměnila. Snad jen robustní lavice nahradily klasické židle a menu v plastových složkách nahradilo rozkládací papírové. Vůně ani atmosféra nezestárly ani o den.

S vidinou spousty ryby během svátků jsem vsadila na vegetariánskou pizzu s bezlepkovým korpusem. Ou. Nebylo to dobrý. Korpus zcela evidentně kupovali a jeho okraje se nedaly odkrojit. Z příboru jsem si div neudělala čínské hůlky a korpus tvrdý na beton skládala jako origami za užití nemalé síly. Ovšem nálada u stolu mi vše vynahradila. Obzvlášť mámino poučení mého nezletilého bráchy: „Na matku se nikdy nikomu nesahá. Pamatuj si to.“ Se ségrou a mužem jsme vyprskli smíchy. Dobrá rada. Univerzální. Máma měla na mysli sice slovní útoky, ale my se div neutopili ve skleničkách. Pubertička.

Další úžasný okamžik přišel, když si ségra doma rozbalovala dárek od nás. Dostala knižního Eragona a ponožky z merche Harryho Pottera, ale z její reakce byste skoro řekli, že jsme jí nadělili čtyřpokojový byt v centru Prahy. Nebo jí zřídili vlastní veterinární kliniku. Byla rozkošná. Ségra mě touto svou nenáročností odjakživa fascinuje. Nikdy nepotřebovala nic drahého. Kromě mobilu. V dětství jí udělaly největší radost pastelky, později knihy, modely letadel k sestavení. A ponožky. Nic se nezměnilo.

Jediné, co mi dneska chybělo, byl punč. Snažila jsem se k němu rodinku zlanařit, ale nelítostný mráz poháněl všechny ostatní rychle k domovu. Snad příště.

Jak jste strávili svůj předvánoční den vy?