BLOGMAS #7: NA CESTĚ ZA SNY

Níže si můžete prohlédnou mě z léta roku 2016. Čerstvě jsem se přestěhovala do Prahy. Sice jsem v ten moment ještě spala na gauči v kuchyni svého bratrance, ale žila si svůj sen. Plný vzrušení a se všemi dveřmi dokořán. Aspoň mi to tak připadalo. Tiše a pomalu jsem však v ten moment něco velice důležitého ztrácela, ale to jsem si neuvědomila. Byla jsem na to příliš mladá a musela jsem ještě ujít pořádný kus cesty.

Kdyby se mě tehdy někdo zeptal, kde a co budu dělat za 5 let, netrefila bych se. Nevěřila bych, že se svému snu na jednu stranu tak vzdálím a přiblížím zároveň. Co se kariéry týče, rozhodně kráčím po pěšině vedoucí správným směrem. Letošek mi navzdory mnoha nepříznivým okolnostem přinesl velké úspěchy a jsem nesmírně vděčná za přízeň hvězd. Jistě, kdybych nedokázala využít příležitost a neprodat sama sebe, nespasila by mě ani konstelace na míru, ale stejně. Děkuji. Před těmi pěti lety bych si na takhle úspěšnou kariéru nejspíš netroufala ani pomýšlet. Nenapadlo by mě, kolik toho budu umět tak dobře, že si v tom budu i věřit. Ta holka z obrázků by byla nadšená.

Na opačné straně barikády stojí osobní život. Mé téměř-absolventské já z roku 2016 by nevěřícně kroutilo hlavou, třeštilo oči a dožadovalo by se vysvětlení, jak se to stalo. Zoufalstvím by možná snědlo i všechny své klobouky. A já bych mu asi spoustu věcí ani objasnit nedokázala. Zkrátka se staly. Ale ubezpečila bych svou mladší verzi, že se jedná jen o dočasný stav. A že když počká sedm let, zjistí, že jsem nás dovedla k něčemu báječnému.

Tohle je věc, kterou bych vám dneškem chtěla předat. Nikdy v životě nebudete v konečném cíli. S každým překonaným milníkem vyvstane nový. Větší. Ale ať už budete toužit po čemkoliv, nebo si budete přát cokoliv změnit, myslete na to. Stále mějte na mysli, kam jdete, proč tam jdete, co pro splnění svých snů a cílů děláte. Tyto argumenty vás donutí sednout k práci. Vystoupit ze své ulity. Potlačit stud, strach a nervozitu. Pokud na svou vizi nezapomenete, vaše odhodlání nic nezhatí.

Osobně mi velice pomáhá vision board. Na nástěnce postavené přímo na psacím stole mám přišpendlené své cíle od těch spirituálních až po materiální. Také si na nástěnku špendlím finanční částku, k níž v daném měsíci mířím. Ke každému jednomu cíli mám promyšlenou cestu a snažím se nechodit spát s vědomím, že jsem pro svou vysněnou budoucnost za ten den nic neudělala. Netvrdím, že máte fungovat jako robotické myši. Ostatně i to, že si dopřejete odpočinek, patří k cestě vzhůru. Ale nemarněte svůj čas. Skvěle to vystihuje myšlenka, na níž jsem dnes narazila na Instagramu:

Život je teď. Nemáme čas čekat na vhodnější dobu. Musíme konat okamžitě.

Představa, že bych umřela s vědomím, že jsem ten čas tady promrhala, mě děsí. V současnosti obzvlášť, protože mám až příliš mnoho příležitostí své dny promarnit. Nemám tady žádné přátele. Nikoho, s kým bych mohla prožívat realitu plnými doušky. Když vyjdu na ulici, musela bych tam stát dlouhé hodiny, abych něco zažila. Jak snadné je v takovém případě sklouznout k nekonečnému sjíždění sociálních sítí? Velmi. Zaměřila jsem se tedy na sebe a práskám nad sebou bičem jako divá. Protože čas, který tady nevyužiji a rozumně neinvestuji, by se mohl stát tím nejdražším v mém životě.

Vánoce jsou však časem splněných přání. Věnujte si proto chvilku. Sepište si, nakreslete nebo jinak zhmotněte to, po čem toužíte. Pak si k tomu všemu napište aspoň jednu věc, jíž můžete pro naplnění svých snů hned udělat. Pak ji udělejte. A věřte si. Ve vzduchu je totiž kouzlo, které stojí při vás a pracuje pro vás. 😉