BOOK REVIEW #2: Nedotýkej se mě (Laura Kneidl)

S Laurou jsem strávila s provozními přestávkami 3 dny. Ze začátku jsem se nemohla začíst. S odstupem si však myslím, že to bylo spíš přehlcenou myslí než knihou. Najednou jsem totiž obracela poslední stránku a říkala si: Vážně, Lauro? Otevřený konec?! Dej sem druhý díl, nebo prasknu!

Mrazivo za oknem je jako stvořené pro tři typy knih – severskou krimi, okouzlující fantasy a hřejivou romanci. Krimi a thrillerům se vyhýbám jako čert kříži, s fantasy několik posledních let nenacházíme nějak řeč, kdežto romantické příběhy… Ach, ano! V posledních měsících hrdě lpím zvláště na německých autorkách young adult (potažmo new adult) z vydavatelství LYX Verlag, mezi něž patří i Laura Kneidl a její román Nedotýkej se mě.

Naše setkání bylo poměrně náhodné. Před Vánocemi jsem běžela pro knihu pro partnerovy rodiče, ale fronta před pokladnou se táhla tak daleko, že jsem se rozhodla ještě stavit do YA sekce. Jen tak se kouknout… Nevím, komu se to snažím nakecat. Pokud mě nějaká kniha zaujala, nikdy jsem se na ni jen nepodívala. Natož pak při zdrcujícím argumentu: ‚‚Román pro milovníky příběhů Mony Kasten!‘‘ Během Vánoc jsem se však ke čtení moc nedostala a na milostný příběh Lucy a Sage došlo až s lednovou oblevou.

Jak jsem již pravila, ze začátku jsem se nemohla začíst. O to hůř, když jsem zjistila, že se kniha opět dotýká jednoho z pro mě nejcitlivějších témat, po němž nespím. Naštěstí se neobjevily žádné trýznivé detaily a Laura Kneidl se víc soustředila na vykreslování psychického vývoje hlavní hrdinky, jejího osobního růstu a samozřejmě ústřednímu milostnému vztahu. Než jsem se nadála, v ději jsem se takřka topila a kniha představovala mou první i poslední myšlenku dne. Přestože jsem příběhem vyloženě nežila.

Co bych autorce vytkla, je jakýsi nedostatek zvratů. Chápu, že od dívky natolik zatížené traumatem z minulosti se nedají žádné velké akce očekávat, ale rozhodně by se našel způsob, jak příběhu dodat větší spád. Když už však k nějakému zvratu došlo, pozastavovala jsem se nad naivitou aktérů, jejíž zásluhou autorka několikrát zabila dobrý potenciál situace.

Také bych uvítala větší plasticitu postav, protože už po necelých čtyřech dnech od dočtení držím v hlavě jen hlavní dějovou linku, zbytek mi podezřele uniká. Ve srovnání s Monou Kasten (o jejíchž knihách vám musím napsat taky a nejspíš si je i znovu přečíst) jsem si k vedlejším postavám nevybudovala absolutně žádný vztah, což je rozhodně škoda. Kdyby jim Kneidl vytvořila silnější osobnost, jako celek by kniha působila mnohem působivěji. Nejvíc jsem to postrádala u matky. Vzhledem k již zmiňovanému traumatu Sage je role matky zcela zásadní, ale tady má člověk pocit, jako by máma v životě hlavní hrdinky existovala jen formálně.

Oceňuji ovšem kvalitu zpracování Našeho nakladatelství. Jak překlad, tak jazyková stránka knihy byli opravdu dobré, nerušily mě žádné překlepy, nesrozumitelné větné konstrukce či přímo chyby. Mohla jsem se plně věnovat jen příběhu a těšit se z každé stránky.

Tvorbu Laury Kneidl si zamilujete, pokud máte rádi Monu Kasten nebo Colleen Hoover. Laura je sice zatím poněkud slabší než zmíněné mistryně pera, avšak investice do její knihy litovat jistě nebudete. Já už se moc těším na druhý díl, který má vyjít 29. března, a mám díky spisovatelce silnou motivaci oprášit němčinu, abych se mohla zakousnout do dalších jejích sérií.