Co dělám v karanténě? Užívám si ji!

V prvé řadě na ni nemyslím. Dnes jsme se v jeden okamžik opět přistihla, jak z všudypřítomných titulků s hrůzostrašnými sděleními opět propadám splínu. Upřímně si myslím, že jestli nás něco dostane na kolena, nebude to koronavirus ani krize, nýbrž panika. Tu se tedy snažím držet od těla hned několika aktivitami. Přidáte se?
Schovávám se na svém happy place
Už od dob, co jsem začala sledovat skandinávské bloggerky, miluji hygge koutky, ať už se jedná o roh místnosti, nebo celý pokoj. Světýlka, deka, velký hrnek čaje… Jeden takový jsem si tedy konečně vytvořila také. V obýváku jsem se zmocnila velkého polštáře, z krabice vytáhla jednu ze svých oblíbených dek Euromant, obmotala záclonovou tyč světýlky a okenní parapet v ložnici proměnila ve své bezpečné útočiště. Pouštím tam jen klid, zábavu a pozitivní emoce. Pochopitelně tam zásadně nepracuju a žádný celosvětový chaos zde neexistuje.

Upřimně doporučuji každému si podobné útočiště doma taky vyrobit. Místo parapetu to může být křeslo v rohu ložnice či pracovny, v každém případě by však koutek měl být lehce odříznutý od běžného chodu domácnosti, abyste zde měli klid. I od vlastních dětí.
Jóguju a ťapu
Asi si umíte představit, kolik zbytečné energie v sobě mám, když najednou nepochoduju několikrát týdně z Arenalu do Can Pastilla a když si nedávám obvyklých 7 až 10 km denně na páse ve fitku. Řeším to hlavně dvěma způsoby. Jednak se věnuji józe s aplikací Down Dog (do konce května zcela zdarma), kterou moc doporučuji, zároveň jsem si musela objednat stepper z Decathlonu, protože bez toho cardia kynu nevídaným způsobem.


Vzdělávám se
Příležitost jsem chytila za pačesy opravdu silně, takže jsem si začala ještě intenzivněji rozšiřovat vzdělání a rozvíjet schopnosti. S tím mi pomáhají především dva weby potažmo aplikace. Pokračuji ve studiu španělštiny s OnlineJazyky.cz (o mém studiu jazyků více v článku Jak se naučit španělsky), zatímco nové skilly získávám na Udemy.com (webdesign, Photoshop, focení, jóga). Ale protože mě čekají v červnu zkoušky na VŠ, měla bych začít pomalu otevírat i nějaké knížky a weby s marketingovou teorií.

Čtu a pálím svíčky
Za okny to místy vypadá na Vánoce, což ze mě tradičně dělá pyromana. Svíčky mě však nesmírně uklidňují, tanec svíčky fascinuje, pomáhá mi s koncentrací. Když se navíc spojí s dobrou knihou, přesouvám se do ráje. Na okamžik to nejsem já, ale pilot Sully, jenž svým přistáním na řece Hudson mění historii letectví. Nebo detektiv Cormoran Strike vyšetřující smrt hvězdy. Případně jedna z hrdinek tradičních romantických románů. Nezřídka se vracím také k rozvojovým knihám od Rhondy Byrne či Austina Kleona. Kdy jindy číst, když ne teď?


Šťastně píšu, pracuju a piju kávu
Patřím mezi ty šťastlivce, kteří mohou pracovat. Také mně samozřejmě koronáč zastavil pár zakázek, ale přesto nejsem zcela bez práce. Díky za to! Dokonce jsem odbavila první zakázku, kde jsem zužitkovala znalosti UX a kromě textů jsem vytvářela i wireframe. Z kladného feedbacku jsem se radovala jako malé dítě. Kvalitních copywriterů je totiž už dneska hodně (ač naneštěstí stále převažují břídilové), ale dobří copíci s přesahem do webdesignu a UX už jsou přeci jen lákavějším zbožím.
Zjevně ale pořád nemám tolik pracovního psaní, aby se mi omrzelo to tvůrčí. Napsala jsem další dvě kapitoly knihy, na blogu mám rozdělaných asi pět článků (jimž zatm chybí fotky) a své dny mapuji v deníku. Užívám si to.

Miluju a maluju
Když potřebuji opravdu velký relax, beru do ruky tužky a štětce. Občas si maluji po obličeji (ukázalo se, že se to opravdu dá zapomenout), jindy na papír podle předlohy. Přemýšlela jsem, proč se právě při malování nejvíc odreaguji. Jeden z aspektů bude jistě to, že pracuje trochu jiný typ kreativity než při psaní. Také jsem v malování příšerným amatérem a dělám to opravdu jen pro radost. Netlačí na mě znalost oboru ani vlastní perfekcionismus. Při psaní nedokáži odpojit profesionála. Kontroluji každé slovo, jeho vyznění, adekvátnost, četnost. Nedokáži překousnout drobné nedostatky. Takže docházím k závěru, že proměnit nejmilejší koníček v práci je největší chybou, jíž se člověk může dopustit…



Jity
Nedávno jsem psala podobný článek, snažím se brát karanténu “pozitivně” co jen to jde a ten čas nějak pořádně využít 🙂
Je ten stepper dobrý? Baví tě to? Asi o něm popřemýšlím…
Já začala běhat + s přítelem chodíme i na delší procházky (já vím já vím v době koronaviru :D) – ale na naší obranu, vždy popojedem autem někam za Prahu, nebo v Praze do míst, kde téměř nikdo není… takže potkáme jen úplný minimum lidí a včera jsme nepotkali v lese vůbec nikoho 🙂 Oba jsme doma na home office už pár týdnů, takže vyjít na vzduch je prostě potřeba 😀 🙂
Adela
Úplně chápu a nesoudím. Víc mě trápí náctiletí spratci pod oknama, kterým evidentně nikdo nevysvětlil, co je omezení pohybu. Na vesnici asi platí jiná pravdila.??♀️ Stepper je super. První dva dny o tom trochu pochybuješ, ale jakmile najedeš rutinu, nechce se ti z něj dolů. ?
Lucie
Mým happy place teď je otevřené okno do vnitrobloku, ve kterém můžu slunit s knížkou a hrnkem kávy. Problém je, že nám tam slunce svítí skoro celé odpoledne a já pak neudělám nic do školy a do práce. 😀 Díky za super tipy, hned jsem se mrkla na web Onlinejazyky.cz. Také bych měla začít být trochu více produktivní, tvůj článek mě hezky nakopl. 🙂
Adela
Tak to mám moc velkou radost! Jinak koukám, že jsme těmi okny obě přitahovány jak kočky. ?Vnitroblok by mě taky bavil. Hlavně teda pozorování lidi a domýšlení si jejich příběhů. ?