V KARANTÉNĚ: Polovina izolace za námi

…a rozrůstáme se. Ještě jsme nevybrali jméno (respektive JÁ jsem nevybrala jméno), ale v každém případě je nás doma víc. Pořídili jsme si ledničku!

Karanténa je pain in my neck

Už nějakou dobu sledujeme před spaním na Netflixu Blacklist, kde se již několikrát objevila fráze You are such a pain in my ass! Zamilovala jsem ji. Ve slušné společnosti se však používá varianta in my neck, kterou si dnes s dovolením vypůjčím. Dokonale vystihuje mé rozpoložení po 7 dnech izolace.

Mučí mě nesamostatnost. Jít si sama nakoupit. Projít se. Udělat si sama kafe. Vařit! Nedoporučuje se totiž jednak sdílet nádobí, zároveň jsme celý týden neměli kde skladovat chlazené nebo mražené potraviny. Takže jsme objednali lednici.

Nikdo není dokonalý. Ani já, ani lednice

Sotva jsme lednici vybalili, objevili jsme na ní dva drobné škrábance, dvě malé promáčkliny na dveřích a uvnitř něco, co vypadá jako vyteklá izolační pěna. Hned jsem jim do Mallu psala a očekávám nějakou kompenzaci. Vracet ji nechceme, pokud nebudou tyto nedostatky narušovat funkčnost lednice, ale vážně, takhle nevypadá krásná nová lednice. Přesto ji milujeme. Má válečné zranění na čele jako já.

Stále bez příznaků

Ráda bych si už oddechla, že jsme v pohodě. Dokonce jsem docela intenzivně hledala nějakou podrobnější statistiku, která by pravila něco ve stylu: ‚‚70 % nakažených koronavirem zaznamená první příznaky do 7 dní‘‘ nebo ‚‚Lidé se slabší imunitou pozorují nástup prvních příznaků během prvního týdne od nakažení.‘‘

To bych ovšem chtěla moc. Místo toho jsem narazila na informaci, že se u víc jak 97 % pacientů s Covid-19 příznaky objeví do 11. dne. Ještě musíme tedy chvíli vydržet, dopovat se tolika vitamíny, až nám naskáče ekzém a vyhýbat se jakémukoliv kontaktu.

Home office pro každého

Naštěstí mám asi milion věcí, kterými si mohu (čti: musím, i kdybych nechtěla) krátit čas. Po roce úsilí se konečně dostávám ke klientům, jaké jsem si přála, k projektům, jaké se mi líbí, k lidem, s nimiž se dá domluvit. Konečně dělám práci, o které jsem snila. Za to jsem nesmírně vděčná. Naplňují se má slova. Když se podvozek našeho letadla odlepil od Mallorcy, pravila jsem:

‚‚Od teď už bude všechno jenom lepší.‘‘ A ono je.